Když jsem byla mladší, tak jednou za rok, za dva mě chytla touha přečíst si nějaký velký ruský román. Od gymplu, kdy nás asi v patnácti dokopala naše češtinářka přes vánoční prázdniny přelouskat Dostojevského Idiota, tyhle výlety do jiných dimenzí miluju. Obecně nemám ráda formát povídek a i romány mi jsou často krátké. Což u Rusů většinou nehrozí. Jen to chce trochu soustředěnější četbu a taky víc času na čtení.
Do tohohle čtenářského rauše jsem se už nedostala (nejspíš i kvůli dětem) několik posledních let. Až do letošního ledna. Konečně jsem se totiž pročetla ke knize, kterou mám už dlouho v merku a o které jsem tak trochu tušila, že bude dobrá. Rozhodně jsem ale neměla ponětí jak moc.
Zulejka otevírá oči je román, který vám svojí atmosférou zůstane ještě dlouho pod kůží. Technicky by se dal děj zasadit do Tatarstánu a obecně Ruska třicátých let, do období rozkulačování původních hospodářství. Moc se mi nechce prozrazovat vám cokoliv k ději, myslím, že bych vás tím o dost ochudila. Já nevěděla nic a možná i proto to byl takový page-turner.
Co ale člověka kromě pohnutého a drsného osudu prosté, ale nesmírně houževnaté ženy Zulejky uhrane je schopnost autorky poutavě a barvitě popsat prostředí, ve kterých se román odehrává.
Nechápu jak to dělá, ale knížka prostě nejde dát z ruky. Takže se budete brodit sněhem, kodrcat vlakem, plavit po Jeniseji i prodírat tajgou a budete mít pocit, že to všechno je na dosah ruky. Neskutečné. Ještě neskutečnější je fakt, že autorka napsala svojí prvotinu (se kterou ji mimochodem prý odmítlo několik nakladatelství) ve svých čtyřiceti letech.
Je to velký příběh malé ženy na pozadí dvou desetiletí dvacátého století. Příběh, kterému nechybí hloubka, zvraty, smrt, láska ani magie. Jestli máte mentální kapacitu na to nechat se unést velkým románem, Zulejku nemůžu víc doporučit.
Knihu jsem dočetla před dvěma dny, posledních sto stran v podstatě na posezení – a rezonuje ve mě tak silně, že jsem měla potřebu sepsat tenhle milostný dopis a vykřičet do světa: přečtěte si to. Romány jako je tenhle jsou totiž přesně to, proč miluju číst. Vezme vás do jiných světů a svým vyprávěním naprosto emocionálně uchvátí. Děkuji za to a až trochu odezní, už vím po čem sáhnout. Jachina totiž vydala v mezičase knihy další dvě a prý je také velmi o co stát.
Knížku seženete kromě knihkupectví také v knihovně a za rozumnou antikvariátní cenu přes vyhledavač www.muj-antikvariat.cz Jediné, co mě mrzí je, že nevyšla v pevné vazbě.
