zuzka lavičková na zahradě

Zuzka Lavičková: Ruce v hlíně léčí

Zuzku neznám dlouho. O to více jsem ale jeji krásnou osobou fascinovaná. Jednou z obav, se kterou se člověk při odchodu na malou ves přirozeně setká je obava o to, jaké bude mít sousedy. Trochu jsem tušila, že to chvilku potrvá, ale postupně se tady kolem mě v podhůří Třemšína začali materializovat úžasní lidé. Zuzka je jednou z nich. Je to sousedka přes dva malé kopce, máma, manželka, zahradnice, kuchařka, inspirátorka (in-spiro = vdechnout – vdechla už život nejednomu nápadu a iniciativě) a s velikým potěšením si troufnu říct, že i přes tak krátkou dobu, co se známe, moje kamarádka. Jestli Vás fascinuje téma přírodních zahrad, permakultury, hospodaření v souladu s přírodou a jejím během, srdečně Vás zvu k našemu dnešnímu povídání.

Zuzko, popíšeš mi prosím tvojí, případně vaší cestu, která vás zavedla až do malebných Jamek pod Třemšín?

Po cestách po světě s baťohem na zádech jsme pochopili, že život ve městě pro nás již není. Dívali jsme se po nějaké nemovitosti na prodej napříč republikou a nakonec jsme nalezli naše srdcové místo nedaleko našeho rodného města. Náhody neexistují a nám asi i ta blízkost rodiny a přátel dodala více energie, pomoci a entuziasmu tvořit něco, co nás přesahuje. Vytváříme místo, které inspiruje, uklidňuje, je prostorem ke sdílení, chová se pokud možno v souladu s přírodou, eticky a harmonicky. Nejsme však nijak radikální, uznávám určitou lehkost v tom, co děláme a naplňuje to náš život jako rodiny.
Nuž, ale když se vrátím k otázce, o zanedbaném stavení jsme se dozvěděli od kamaráda z vedlejších Jamek, seznámili jsme se pak s majitelem, který žije ve Slezsku. Líbili jsme se mu. Šel nakonec i ke kartářce, aby mu potvrdila rozhodnutí prodat rodinnou nemovitost právě nám. Pak hypotéka, podpis smlouvy a pak už jen kopice práce.. 🙂

Jak jsi se k lásce k přírodě a zahradničení dostala?

Nedávno jsem poslouchala rozhovor Václava Cílka s Petrem Horkým a jeden z nich tam říkal, že ke vztahu k přírodě, krajině se člověk dostane fyzickým kontaktem s ní. Prostě musíte procházet krajinou, bolet vás nohy, prodírat se křovím… sahat si na ni, tím se pak vytváří pouto s Matkou Zemí. Je to hluboký prožitek, který nejde vyčíst, musí se zažít, a je pravda, že se mi těžko popisuje slovy. My jsme s manželem ještě před dětmi hodně chodili po horách, zejména po balkánských hřebenech, potom nás cestování zavedlo na různá místa na Zemi, nejvíc nás ovlivnilo Mexiko a latinskoamerické země, sekundární džungle, kávové plantáže v hlubokých lesích, pyramidy zarostlé zelenou buší….tehdy se mé letmé pokusy o pěstování vlastní zeleniny na statku manželova dědečka pravděpodobně hluboce propojily s prožitky z cest a vyloupla jsem se já, tak jak mne znáte teď.

Co tě na pobytu a/nebo práci na zahradě nejvíc naplňuje?

Ruce v hlíně léčí, jako opravdu, jsou na to studie. Mám dle mého silnou intuici a tělo to pravděpodobně dobře ví. 🙂 Ten pocit, když si od semínka vypěstujete jídlo, zároveň víte, z čeho vyrostlo, jakou zeminu, kompost, hnůj jste na tom celém procesu použili, do toho musíte započítat i vlastní pozitivní energii, kterou půdě i semínku dáváte. Pak zákonitě vznikne poklad. Jak já ráda říkám, mám obrovský dar být při vytváření nádherné šťavnaté hojnosti, která sytí nejen naše těla ale i duše.
Zároveň mne nesmírně naplňuje obnovovat divočinu v krajině čili biodiverzitu, sázet keře, stromy, vytvářet příbytky pro tak důležité organismy, od ptáků, brouků, motýlů, včel, po ježky a škvory…

Když by sis vysnila svuj ideální den, jak by vypadal?

Záleží na ročním období. Nyní v létě by to byla asi snídaně s dětmi a manželem, dobrá káva, dlouhé zírání do zahrady. Společná tvorba oběda z plodů zahrady, sklenka dobrého vína, koupání u jezírka, vzájemná četba z aktuálních knih (to mám moc ráda, předčítat si knihy), procházka, sběr plodů, večerní oheň. A hlavně brzo spát, nejsem noční tvor.

Proč je pro tebe “hrabat se v hlíne” důležité?

Jednou mi jedna známá říká, no vždyť je to tvůj koníček, tak aby tě to nebavilo! Trošku jsem se zasekla v konverzaci a uvědomila jsem si, jak mi slovo koníček ale vůbec nepřijde příhodné. Není to moje hobby, je to nějaký způsob intimního vztahu se zemí, se svou podstatou možná? “Hrabat se v hlíně” není důležité, ani to není nedůležité, je to součást mě.

zuzka lavičková na zahradě

Co máš na svém životě aktuálně nejraději a na co se těšíš? Výhledově i každý den?

Miluji kreativní proces a miluji ten proces ještě víc, když natrefíte na skvělé lidi a s nimi dáváte něčemu život. Mám bezobalový obchod a participuje na něm parta úžasných žen, to mne baví a dává smysl, ta kooperace, sdílení, respekt jeden k druhému. Posouvám se dál a dál. 🙂

Jaký nejinspirativnější objev jsi poslední dobou učinila?

Asi to není v poslední době, ale stále mne to víc a víc fascinuje. Je to fakt, že nic není neměnné, že vše je neustále v pohybu, ať je to buňka v těle, emoce nebo zahrada. 🙂 A nemá cenu se tomu pohybu bránit, činit odpor nebo se ho jakkoliv snažit zastavit.

Vím o tobě, že skvěle vaříš a nabyla jsem dojmu, že je to často podle citu. Dá se myslíš tahle intiuce nějak kultivovat? Jak?

Haha. 🙂 děkuji Marie, nejsem žádný chef, mou hlavní ingrediencí je láska a radost, jsem přesvědčená, že když se tohle smíchá a namíchá do kvalitních surovin, pak je to vždycky dobrota. Podle mého je důležité mít oči otevřené, nebát se experimentovat, prohlížet si se zájmem všelijaké kuchařky, slintat u toho a přemýšlet, jak by se to či ono dalo nahradit, a vařit, vařit a vařit. 🙂

Kdybys měla mít jedno přání, které by si ostatní vzali k srdci – co by to bylo?

Buďte v sobě, řešte sebe, a vůbec neřešte ostatní. Svou realitu si vytváříme jen my sami, kam směrujeme naši pozornost, tam směruje i naše síla. <3

A co budeš dělat v zime, kdyz zahrada spí? Maš už nějaké těšení v rukávu?

Rekonstuujeme starou stodolu na prostor pro jógu, meditaci, workshopy a semináře, již nyní se zde nějaké akce konají a s tím mám spojenou další tvorbu a práci. Zároveň budu mít doma prvním rokem domškoláka, tak na to se těším a spousta mé energie půjde tím směrem. 🙂

Děkuju moc!

Já mockrát děkuji a přeji Magazínu inspirativní četbu, Tvorbě spoustu božích děl, ko-ra-lům masu zákazníků a Zbrdu expanzi po Čechách, Slezsku i Moravě.

P.S. Pokud se o Zuzce, jejím malém ráji v Jamkách a akcích, které se tam konají chcete dozvedět víc, směle směřujte na její web. Třeba se na nějaké z nich potkáme!

 

Zuzka Lavičková ve své zahradě

Zuzka Lavičková ve své zahradě

Pravidelná rubrika: INSPIROMAT

Oblíbený seriál na Netflixu

Seriály moc nesleduji, ale tyhle dva jsem za poslední rok shlédla a pobavily mne: Grace and Frankie, Modern family. Pak se mi líbila Anne with an E.

Doporučení na knihu. Nebo knihy.

Beletrie – čtu ráda Formánka, Coelha a Urbana. Naposledy se mi moc líbila kniha Voda, která hoří od Jitky Vodňanské.
Miluju krásný kuchařky. Kuchařka ze Svatojánu, Síla pro život, Kamu, nebo třeba taky skvost Wild Kitchen. 🙂
Knihy o zahradničení – přímo nekriticky zbožňuji všechny knihy z pera mého gurua Wolfa Dietera Sortla.

Potom skvostná perla mezi knihami: Lilia Khousnoutdionová a spol. Jsem žena, jsem bohyně. Pak pro mne jistým způsobem transformační kniha od Jacka Londona Tulák po hvězdách. Dále takové ukotvováky nebo jak to napsat:
cokoliv od Václava Cílka, mistra Eduarda Tomáše a moje “bible” Ježíš – tvůj učitel od Laurence Freeman.

A nakonec aktuálně hltám: už poněkolikáté Výchova bez poražených. 🙂

Film, který se ti zapsal

Žít lehce – krátké filmy Janka Sedláře nebo třeba Dva papežové.

Písnička, která tě nejlíp vystihuje

Rising Apalachia – Medicine nebo třeba píseň mé kamarádky Veroniky Diamantové Živa.

Věc u tebe doma, bez které se nejvíc neobejdeš

Svíčky a knihy? postel? pračka? já nevim Marie 🙂

Tvoje srdcovka od ko-rá-lí

Poslední dobou nesundavám skleněný náhrdelník Tear. Ten zbožňuju.

Napsat komentář